Dopravní letadla

    V polovině 60tých let minulého století vyvstala v Sovětském svazu potřeba náhrady stárnoucích letounů Antonov 10, Iljušin 18 a Tupolev 104, které tehdy obsluhovali většinu linek národního dopravce Aeroflot. Tupolevova konstrukční kancelář proto navrhla třímotorový letoun pro 160 cestujících poháněný proudovými motory z nichž dva byly umístěny na bocích na zadní části trupu a třetí se nacházel v ocasní části trupu s nasávacím otvorem v kořeni svislé ocasní plochy. Prototyp Tu-154 poprvé odstartoval 4.10. 1968 a rok později měl premiéru na pařížském aerosalonu. Po šesti postavených prototypech určených pro zkoušky převzal sedmý vyrobený letoun Aeroflot a nasadil ho do zkušebního provozu. V rámci zkušebního provozu absolvoval letoun evropské předváděcí turné ( pro zajímavost, první cesta turné vedla do Prahy). Do pravidelného provozu byl Tu-154 uveden Aeroflotem 9.2. 1972 na lince Moskva – Miněralňje vody. 1.8. 1972 se Tu-154 vydalo na první zahraniční linku Moskva – Praha. Nedlouho po zahájení provozu se ale na draku Tu-154 začaly objevovat některé únavové jevy což si vynutilo zejména zesílení konstrukce vstupních dveří, zavazadlových prostorů a nouzových východů. Problémy ale neměly konce a vyústily v havárii při přistání na letišti v Praze-Ruzyni 19.2. 1973. Výrobce musel upravit ocasní plochy a instalovat výkonnější pohonné jednotky. Stroje s těmito úpravami nesly označení Tu-154A a byli nabídnuty i zahraničním zájemců. Do letového parku ho přijali mj. maďarský Malév, východoněmecký Interflug, rumunský Tarom, bulharký Balkan a Egyptair. V roce 1974 výrobce nabídl verzi Tu-154B s dalšími konstrukčními změnami a zvýšeným počtem sedadel až na 180 ( modernizací dále vznikly verze B-1 a B-2). Tu-154B byly úspěšné a našly si cesty do letadlových parků nejen Aeroflotu, ale i mnoha dalších východoevropských dopravců a dopravců z rozvojových zemí. Počátkem 80tých oznámil Tupolev ukončení vývoje nového dopravního letounu vycházejícího z Tu-154 označeného Tu-164. Stroj byl vybaven novými motory Solovjev D-30KU a měl výrazná konstrukční zlepšení. Letoun, pro který bylo nakonec zvoleno označení Tu-154M, se poprvé vznesl v roce 1982. Tyto letouny převzaly v letech 1988-1990 také ČSA. Dále bylo vyrobeno také několik kusů nákladní verze Tu-154S s velkými nákladovými dveřmi na boku trupu. Jeden stroj označený Tu-155 slouží od konce 70tých let v Rusku k testům tzv. kryogenního pohonu ( vodíkového) a jeden z jeho motorů spaluje kapalný vodík. Stroje Tu-154 verzí B a M jsou ještě dnes hojně rozšířeny a létají u většiny větších dopravců v bývalé SSSR, dále v Bulharsku (Hemus Air, Balkan), Iránu (Iran Air Tours, Caspian Air) atd. Výroba Tu-154 byla ukončena v roce 2000. Celkem bylo vyrobeno 928 letounů, z toho 322 ve verzi Tu-154M.