Dopravní letadla

    Na začátku 60tých let začal Tu-104 pomalu zastarávat a Tu-124 byl příliš malý. Proto u Tupolevů začali v roce 1961 pracovat na novém letounu vycházejícím z Tu-124. Úspěch, který se po představení Tu-134 byl ohromující. Stejně jako B737 a DC9 v západních zemích, tak Tu-134 v Sovětském Svazu, Vietnamu, Číně, východní Evropě a také v Africe stali „dříči“ středních tratí. Tu-134 byl v Sovětském svazu navrhován jako náhrada za Il-18. Vyznačoval se dvěma motory umístěnými na zadní části trupu podobně jako u DC9 a BAC 1-11. První let Tu-134 se odehrál v roce 1963 a v roce 1967 ho firma představila na pařížském aerosalonu. To stojí za povšimnutí, protože první oficiální představení Tu-134 v Sovětském svazu se odehrálo až o několik měsíců později. To naznačilo, že výrobce chce s letounem proniknout ne pouze na východoevropský, ale celosvětový trh. Letoun se vyznačoval robusním podvozkem kvůli schopnosti vzlétat i z pískových popř. jiných nevybetonovaných drah. Na svoji dobu se vyznačoval také poměrně dobrým komfortem v kabině. Dále byl vybaven autopilotem schopným přistát s letounem za podmínek kategorie II ICAO. Posléze výrobce letoun modernizoval na verzi Tu-134A s prodlouženým trupem, Tu-134A-3 s novou avionikou, kde mohl prosklenou kopulku navigátora v přídi nahradit nový radar ( mnoho společností,ale upřednostňovalo verzi Tu-134A-3 s navigátorem, větším zákazníkem verze s novým radiolokátorem se staly pouze ČSA). Poslední verzí byl Tu-134B a B-3, opět s modernější avionikou, kde už navigátora definitivně nahradil radar. Tupolevů 134 bylo vyrobeno celkem 720. Nyní se už stává pomalu veteránem a náklady na jeho provoz stoupají. Většina východoevropských dopravců už Tu134 nahradila převážně B737. U dopravců v Rusku a bývalých států SSSR se však ještě těší značné oblibě.