Dopravní letadla

    Počátky vývoje 777 sahají až do poloviny 80tých let, kdy začala firma Boeing uvažovat o vývoji typu, který by zaplnil mezeru mezi B747 a B767. Jako první návrhy se samozřejmě objevily prodloužené B767 (označení 777 však chtěl Boeing použít již ke konci 70tých let, kdy vážně uvažoval o vývoji třímotorového letounu, který by konkuroval Lockheedům L-1011 a McDonnell Douglasům DC-10, avšak projekt byl nakonec zrušen ve prospěch B767). Jako první se realizovala verze B767-300, která se stala komerčně velmi úspěšnou, později pak i ještě delší B767-400. Avšak přední světoví dopravci požadovali zcela nový letoun a nechtěli se spokojit pouze s prodlouženým starším typem. V roce 1988 byl nový model, označený B777, oficiálně představen. Firma Boeing zahájila konzultace s potencionálními zájemci, kterými byli United Airlines, British Airways, Delta Airlines, Cathay Pacific, All Nippon, JAL a Qantas (ten jako jediný B777 nakonec neobjednal). Vývoj byl odstartován na podzim roku 1990 a ještě do konce roku se přihlásili první zákazníci - japonský All Nippon (objednal pevně 15 kusů), francouzský Euralair (2), Thai Airways (6) a British Airways (15) B777 byl jako první letoun firmy Boeing celý konstruován pomocí počítačových CAD systémů (Computer Aided Design). Na počátku vývoje B777 firma dokonce laborovala se sklopnými křídly, známými například z letadel umístěných na letadlových lodích, aby se ušetřilo místo v hangárech a také aby letoun mohl využívat stojánky menších rozměrů. O tuto verzi ale žádný dopravce neprojevil zájem a tak byl její vývoj zrušen. Pilotní kabina vychází z B747-400, jak si přáli všichni počáteční "konzultanti" z řad aerolinií. Důvodem bylo usnadnění přeškolení pilotů, protože všechny aerolinie zainteresované do projektu B777 "sedmčtyřisedmičky" verze -400 provozovali. Boeing 777, největší dvoumotorové letadlo na světě, vykonalo svůj první let . Stroj verze -200 registrace N7771 byl vybaven motory Pratt & Whitney PW4084. Povolení k provozu s cestujícími bylo získáno 19.4.1995. Jako první převzali B777 United Airlines v květnu 1995. Úvodní verze -200 pojme maximálně 440 cestujících, v běžněji používaném uspořádání ve třech třídách 375. V polovině roku 1995 představil Boeing verzi -200IGW (Increased Gross Weight) se zvýšenou max. vzlet. hmotností. Jako první ji převzali British Airways v únoru 1997. Označení IGW později s obchodních důvodů změněno na ER (extended range). Zákazník si může vybrat za tří různých typů motorů - General Eletric GE90, Pratt & Whitney PW4000 a Rolls Royce Trent 800 o maximálním tahu 342 kN (vnější průměr těchto motoru je jen o málo menší než průměr trupu Boeingu 737). Boeing uvažoval také o vývoji zkrácené verze –100 s ultra dlouhým doletem, ale nakonec byla dána přednost dalšímu vývoji verze –200. V roce 2000 byl zahájen vývoj Boeingu 777-200LR s předpokládaným doletem 16 400 km. První dodávky jsou plánovány v roce 2006. 8.9.1997 se uskutečnil slavnostní roll-out a 16.10.1997 první let prodloužené verze -300. Verze -300 má o 10,13 m delší trup a o 2000 km delší dolet. B777-300 byl do představení Airbusu 340-600 nejdelším dopravním letadlem světa. Pojme maximálně 550 cestujících, v běžněji používaném uspořádání ve třech třídách 368. Podobně jako jeho hlavní konkurent A-340-600 má být náhradou za Boeingy 747 verzí –100,200. „Třístovka“ je také vybavena kamerami pro snadnější manévrování na zemi. Jedna je umístěna na vrcholu svislé ocasní plochy, druhá u předního podvozku, piloti si pohled kamer mohou zobrazit na displejích v kokpitu. Mezi první zájemce o verzi –300 patřili japonský All Nippon, Cathay Pacific, Korean Air a Thai Airways. 24.2.2003 poprvé vzlétl Boeing 777-300ER s prodlouženým doletem o nějž jako první projevila zájem Air France. Závěrem je nutno říci, že B777 se na trhu velmi dobře chytil a o zákazníky ještě dlouho nebude nouze.