Dopravní letadla

    ČNa počátku 60tých let obdržely firmy Douglas, Lockheed a Boeing zakázku od amerického letectva na vývoj nového velkého transportního letadla. Konkurs nakonec vyhrál Lockheed se svým typem Galaxy. Ale zkušenosti z návrhu velkého dopravního letadla se staly cenné i pro Boeing, který zahájil vývoj velkého civilního dopravního letadla. Firma doufala, že tento letoun uvede leteckou dopravu do nové, vyšší dimenze. Konstruktéři navrhli letoun s velkým podélným trupem a s horní palubou nad přední částí trupu s maximální kapacitou 500 cestujících posazených v sedadlech v řadách po 10 (3+4+3). Pro tento obří letoun se začala používat přezdívka „Jumbo Jet“. Velký trup a na svou dobu úžasný počet přepravovaných cestujících mohla vynést do vzduchu pouze nová generace motorů, na kterých začaly pracovat firmy Pratt & Whitney a General Eletric. Mezitím Pratt & Whitney začal testovat své nové velké motory JT9D určené pro Jumbo Jet. Epochální projekt se samozřejmně neobešel bez problémů např. s deformací gondol motorů, uchycením motorů, obraceči tahu a také s podvozkem. Všechny problémy byly ale úspěšně vyřešeny a první prototyp Boeingu 747 verze -100 odstartoval z dráhy nového firemního letiště v Everettu 9.2. 1969. K tomuto datu měl Boeing 26 objednávek na typ 747. První let s cestujícími na lince New York – Londýn vykonala společnost Pan Am 22.1. 1970. Po dodání 167 kusů 747-100 vzlétl poprvé Boeing 747-200 11.10. 1970. Pro tuto verzi si již zákazníci mohli vybrat ze tří typů motorů od výrobců Pratt & Whitney, Rolls – Royce a General Eletric. Verze –200 měla také větší nádrže a větší maximální vzletovou hmotnost (378t). Základní verze pro cestující měla označení –200B, dále firma nabídla nákladní verzi 200F s velkými nákladními dveřmi na boku trupu nebo otvírací přídí, která se vyklápěla směrem nahoru a konečně verzi 200C, která měla rychle přestavitelný interiér z osobního na nákladní. Verze –200 je dodnes nejúspěšnější z 650 dodanými letadly. V roce 1973 Boeing představil o 14,35 zkrácenou verzi 747SP (Special Performance – speciální výkon) jako alternativu k Lockheedu Tristar a Douglasu DC-10. Tato verze měla extrémně dlouhý dolet. Devadesát procent dílů bylo použito z verze –200 a zbylých 10% bylo nově vyvinuto jako například o 1,52 vyšší svislá ocasní plocha. Celkem bylo postaveno 44 kusů Boeingu 747SP. Dalším krokem ve vývoji typu 747 byla verze –300 s prodlouženou horní palubou. Horní paluba byla o 7,11m delší než u verze –200 a mohla nyní pojmout až 69 cestujících. První z 90 dodaných Boeingů 747-300 poprvé vzlétl 5.10. 1982. V polovině osmdesátých let odstartoval vývoj zatím poslední verze 747-400. Boeing na použil nové materiály, nové křídlo, a tzv. skleněný kokpit určený pro dvoučlenou osádku, které z typu 747-400 udělaly zatím nejekonomičtější Jumbo Jet. Díky novým motorům se max. vzletová hmotnost mohla zvýšit na 394t. Boeing dále nabídl verze –400F – nákladní a smíšenou pro cestující a náklad –400M. Od roku 1992 se dodávají pouze letouny verze –400.